MOJE RODINNÉ ZÁLEŽITOSTI

Obecně ano. Vyživovací povinnost platí nejen od rodičů vůči jejich dětem, ale i od dětí vůči rodičům. Záleží ale vždy na konkrétním případě. Pokud dojde k osvojení = adopci, veškeré tvé povinnosti k biologické rodině zanikají.

Zpracovatel: Barbora Karetová

V tomto případě záleží na tom, zda byli tví rodiče tzv. rodičovské odpovědnosti soudem zbaveni nebo jim byla omezena. Pokud jí nebyli zbaveni, ani jim nebyla omezena, máš veškerá práva vůči své biologické rodině jako kdybyste společně po celou dobu žili.

I pokud byli rodiče zbaveni rodičovské odpovědnosti, máš vůči nim stále právo na výživné, a to až do doby než budeš schopný/á se sám/sama živit. Tedy toto právo máš i poté, co ti bude 18 let. O tvém výživném rozhodoval soud, pokud bylo soudem rozhodováno o tvém umístění v domově.

Pokud dojde k osvojení = adopci, zanikají veškerá tvá práva vůči biologické rodině. Máš právo se na základě zákona domáhat, aby soud rozhodl o utajení tvého osvojení, tedy aby se o něm tvá biologická rodina nedozvěděla.

Stejně tak pokud bylo osvojení utajeno, ale ze zdravotních nebo jiných závažných důvodů je to nutné, můžeš se domáhat u soudu, aby ti byla informace o tvých biologických rodičích odtajněna.

Zpracovatel: Barbora Karetová

V České republice se dědí ze zákona nebo ze závěti.

Když osoba zemře, pohřební ústav/nemocnice kontaktují matriku, ta kontaktuje soud a ten ustanoví notáře, který bude dědictví fakticky řešit.

Pokud máš příbuzného, který zemřel, velmi pravděpodobně se ti v takovém případě ozve notář sám. Řekne ti, že má na starosti pozůstalost po XY, který jak zjistil z matriky, je tvým otcem/matkou, ale i jiným příbuzným a zavolá tě na jednání. To se odehrává v jeho kanceláři, pokud je to mimo tvé bydliště, je dobré zjistit, zda notář už tuší, jestli je v dědictví nějaký majetek nebo například pouze dluhy.

Notář se dotazuje na zůstatky na účtu banky, v katastru nemovitostí zkoumá vlastnictví bytů nebo domů, v registru vozidel vlastnictví vozidla a v obchodním rejstříku pak podíly ve společnostech.

Pokud by byly v dědictví pouze dluhy, tak je můžeš písemně odmítnout a ušetřit si cestu. Odmítnout můžeš samozřejmě i majetek, ale pokud se rozhodneš přijmout, máš na dědictví nárok.

Vyjma příbuzných můžeš dědit i po jiných osobách, pokud tě tyto za dědice povolají v závěti. To, zda a kolik budeš dědit nelze zjistit dopředu, ledaže by ti někdo předem sdělil obsah své závěti, kde se rozhodl ti něco odkázat. Na druhou stranu, závěť může zůstavitel (ten kdo ji pořizuje) kdykoli změnit, jistotu tedy opravdu máš až po smrti zůstavitele a přečtení aktuální závěti.

Zpracovatel: Barbora Karetová

Každý rodič má vůči svému dítěti ze zákona tzv. rodičovskou odpovědnost, má ji automaticky a bez omezení, vzniká narozením dítěte a zaniká dosažením zletilosti (dosažením 18 let věku).

Oba rodiče mají odpovědnost stejnou. Rodičovská odpovědnost zahrnuje péči o dítě, o jeho zdraví, o jeho rozumový, citový a mravní vývoj, ochranu dítěte, osobní styk s dítětem, zajištění jeho výchovy i vzdělávání, určení místa jeho bydliště, zastupování dítěte a péči o jeho majetek. Jinými slovy je povinností rodiče zajistit, aby dítě chodilo k lékaři a do školy, aby se všemi směry rozvíjelo.

Rodiče musí dítě i chránit a v případě potřeby za něj jednat na úřadech, vyřídit například sociální dávku nebo cestovní pas.

Pokud s druhým rodičem nežiješ, je tvým právem, ale i povinností se s dítětem stýkat, a to tak často, jak se dohodnete, případně jak rozhodne soud. Vaše dohoda i soudní rozhodnutí by mělo být učiněno především s ohledem na dítě, a to, co je pro něj nejlepší.

Pokud rodič svoji rodičovskou odpovědnost řádně nevykonává, může ji soud omezit. Pokud by rodič odpovědnost dokonce zneužíval, může soud rodiče odpovědnosti i zbavit.

Rodiče by se měli na důležitých věcech dohodnout a pokud toho nejsou schopni, mohou se obrátit na soud. Rodiče si také ze zákona musí sdělit vše podstatné, co se jejich dítěte týká.

Obecně řečeno, dítě má právo na oba rodiče a tito mají povinnost se o něj starat a spolupracovat při tom, a pokud rodiče nejsou schopni se dohodnout, vždy se mohou obrátit na soud.

Zpracovatel: Barbora Karetová

Každý rodič má vůči svému dítěti ze zákona vyživovací povinnost. To znamená, že musí přispívat na jeho výživu, bydlení, ošacení, léky atd. Tato zákonná povinnost vzniká rodiči narozením dítěte a trvá až do doby, než je dítě schopno se samo živit, to většinou znamená až ukončí střední nebo vysokou školu a začne pracovat.

Výše výživného (alimentů) se počítá podle potřeb dítěte a příjmů rodiče, který má výživné platit.

Pro výpočet výše  jsou k dispozici orientační tabulky s doporučením (https://vyzivne.justice.cz/). Ty stanoví, kolik procent z čistého příjmu rodiče má tvořit výživné, přičemž se zohledňuje počet dětí i jejich věk.

Čím starší dítě je, tím vyšší jsou i alimenty.  Přesnou výši pak vypočte soud nebo se na ni rodiče dohodnou. Při určení výše výživného záleží na řadě věcí, například těžce nemocné dítě může potřebovat významně vyšší alimenty již od narození.

Výživné lze změnit – zvýšit nebo snížit vždy, když se změní situace. Jde například o situace, kdy jeden z rodičů těžce onemocní, bez vlastní viny přijde o práci a nemůže si v regionu nalézt novou anebo pokud například jeden z rodičů významně zbohatne. Obecně se pak změnou rozumí také přechod ze školky do školy, na druhý stupeň a na střední školu. Od 18 let se alimenty hradí přímo dítěti, do té doby se posílají druhému rodiči.

Zpracovatel: Barbora Karetová

Vyživovací povinnost by měla být vždy na prvním místě, vše ostatní může počkat. Pokud jsou alimenty moc vysoké, protože byly špatně vypočteny nebo jsi změnil práci a nyní pobíráš menší mzdu, můžeš se domluvit s druhým rodičem na jejich snížení, i když nesouhlasí, je vždy možné obrátit se na soud a podat návrh na snížení výživného s ohledem na novou situaci.

Vždy se snaž platit alespoň něco, protože neplacení výživného déle než 4 měsíce může být trestným činem. Kromě trestního řízení hrozí samozřejmě i exekuce, kdy osoba, která se o dítě stará, může podat návrh na exekuci.

Exekutor ti následně tzv. obstaví účty nebo nařídí tvému zaměstnavateli, aby ti dlužnou částku strhával ze mzdy; při vymáhání dlužného výživného ti může být též pozastaveno řidičské oprávnění. Vše navíc vyjde výrazně dráž, protože budeš muset zaplatit i náklady exekuce. Nestrkej hlavu do písku a situaci řeš včas. 

Zpracovatel: Barbora Karetová

Jako rodič máš rodičovskou odpovědnost a ta zahrnuje i právo na styk s dítětem. Pokud není dohoda s druhým rodičem možná, musíš se obrátit na soud. Soud zpravidla stanoví pevnou dobu, kdy se můžeš s dítětem setkat. Může to být víkend, ale ze začátku třeba i jen několik hodin.

Někdy je nutné začít s tzv. asistovaným stykem, to znamená, že se s dítětem setkáš za přítomnosti vyškoleného sociálního pracovníka, ale toto řešení je většinou jen dočasné. Pokud druhý rodič i přes soudní rozhodnutí styk odmítá, je třeba požádat o výkon rozhodnutí, soud pak bude druhého rodiče vyzývat nebo i pokutovat, aby styk umožnil.

Zpracovatel: Barbora Karetová

Střídavá péče je jednou z možností, jak se o dítě starat, pokud spolu rodiče nežijí. V současné době se jedná péči, která je soudy preferovaná a pokud o ni rodiče mají zájem, soudy o ni zpravidla rozhodnou, protože se má za to, že pro dítě jsou oba rodiče stejně důležití.

Střídavá péče může být rovnoměrná – dítě se střídá u rodičů např. po týdnu, nebo nerovnoměrná – např. že jeden rodič pečuje o dítě 10 dní a druhý 4.

Oba rodiče mají veškerá práva a povinnosti vůči dítěti a na některých věcech by se měli dohodnout (třeba kam půjde dítě do školy).

Střídat se mohou rodiče v jednom bytě u dítěte nebo dítě u obou rodičů. Dítě může mít dokonce i dvě základní školy, pokud je to v jeho případě vhodné. U střídavé péče soud také zpravidla stanoví výživné oběma rodičům proti sobě, platí si tedy vzájemně. Střídavá péče je jednou z forem péče o dítě, rozhodne o ní tedy buď soud autoritativně nebo je stanovena v dohodě, kterou soud schvaluje.

Zpracovatel: Barbora Karetová

Plná péče o dítě se dříve často označovala jako péče výlučná a znamená, že o dítě pečuje zejména jeden z rodičů a druhý má s dítětem stanovený styk. Běžnou agendu tedy zajišťuje jen jeden rodič. Druhý rodič je povinen a oprávněn se s dítětem stýkat dle dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu (často to bývá každý druhý víkend).

Pečující rodič je povinen na styk s druhým rodičem dítě připravit, tzn. nebránit mu v tom, fyzicky ani psychicky a dítěti dát vše potřebné.

Pokud chceš dítě získat do plné péče a s rodičem se nedohodnete, je opět možné se obrátit na soud. Pokud ale bude druhý rodič navrhovat péči střídavou, bude velmi obtížné, až na výjimečné případy, péči výlučnou prosadit. I rodič, kterému nebylo dítě svěřeno do péče, má k dítěti rodičovskou odpovědnost a vyživovací povinnost. 

Zpracovatel: Barbora Karetová

Vůči dítěti máš po jeho narození ze zákona vyživovací povinnost. To znamená, že dítě buď fakticky živíš (tzn. jídlo, bydlení, ošacení, volnočasové aktivity), většinou pokud s ním žiješ ve společné domácnosti, nebo přispíváš pečujícímu rodiči na jeho výživu, a to v pravidelných platbách každý měsíc.

Tyto platby si můžete s druhým rodičem dohodnout nebo je určí soud. Závisí na vašich příjmech, ale také odůvodněných zájmech dítěte. Zásadou je, že životní úroveň dítěte má být shodná s životní úrovní rodičů.

Vyživovací povinnost nezaniká automaticky dosažením věku 18 let, naopak trvá až do doby, dokud se dítě není schopno samo živit. V případě, že jsi otcem dítěte a nejste s matkou manželé, má matka nárok na výživné od otce po dobu dvou let od narození dítěte, jako otec jsi také povinen poskytnout jí přiměřenou náhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem, to může znamenat například platby, které matka učinila, výbavu do porodnice atp., zásadní je ale aby to bylo přiměřené, to znamená, že pokud si matka zakoupí luxusní košilky, hradit jí takové náklady nemusíš, přispět na kojící podprsenku však ano.

Zpracovatel: Barbora Karetová

Adoptovat neboli osvojit dítě může pouze zletilá a svéprávná osoba, která by navíc měla svými vlastnostmi a dovednostmi zaručovat, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem.

U osvojení je důležité, že mezi osvojitelem (tebou) a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let, jelikož mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem vzniká v podstatě stejný vztah jako mezi rodičem a dítětem.

V některých případech je však možné, aby věkový rozdíl byl i menší než šestnáct let, musí s tím však souhlasit opatrovník zastupující dítě v řízení o osvojení a musí to být v zájmu osvojovaného dítěte.

U pěstounské péče nejsou podmínky kladené na pěstouna tak přísné jako u osvojení, i když samozřejmě i pěstoun musí vykazovat jisté vlastnosti a dovednosti ve vztahu k péči o dítě (musí poskytovat záruky řádné péče). Pěstoun musí mít dále také bydliště na území České republiky a musí souhlasit se svěřením dítěte do pěstounské péče. Jako pěstoun má pak konkrétní osoba nárok na řadu dávek poskytovaných státem.

Zpracovatel: Alena Saydueva Knapová

Ano, můžeš, pokud splníš veškeré podmínky, které je nutné splnit pro danou formu tzv. náhradní rodinné péče, která se upřednostňuje před péčí ústavní. Vzhledem k situaci, která je uvedena v otázce, by bylo nejvhodnější poručenství či svěření tvého sourozence do tvojí péče. Zpravidla pak máš nárok na dávku pěstounské péče. Vzhledem k tomu, že svému sourozenci v podstatě nahrazuješ rodiče, je třeba splňovat jisté předpoklady a vlastnosti týkající se péče o dítě.

Zpracovatel: Alena Saydueva Knapová